Dysartrie


Dysartrie

Ž

íly v čele. Žíly v rukou.
V čele dřímou. V dlani tlukou.
Tepny, žíly, sněti smutné,
jednu z nich si někdo utne…

Bohuslav Reynek

 

Dysartrie je narušení artikulace jako celku, které vzniká při organickém poškození centrálního nervového systému. Kromě globální poruchy hláskování jsou v různé míře přítomny poruchy dýchání, tvorby hlasu, rezonance a prozodie /Cséfalvay 1990/. Je to porucha motorických modalit řeči. Jedná se o závažnou formu narušené komunikační schopnosti, která jedince stigmatizuje a v závislosti na typu a stupni poruchy zasahuje a prostupuje celou osobností člověka.

Příčiny vzniku
Dysartrie má formu vývojovou, která se nejčastěji vyskytuje v rámci syndromu dětské mozkové obrny, nebo svalové dystrofie. Další příčinou můžou být úrazy hlavy, nádorová, nebo infekční onemocnění mozku. Druhou formou je dysartrie získána, která se vyskytuje u dospělých osob, nejčastěji po cévních mozkových příhodách, nebo posttraumatických - poúrazových stavech.

Příznaky
Spektrum příznaků je velmi široké a odvíjí se od typu dysartrie a stupně poruchy. Některé z příznaků jsou:

  • poruchy artikulace, těžkosti při artikulace, pomalé mluvní tempo, explozivní – skandovaný charakter artikulace, setřelá artikulace apod.
  • poruchy polykání / dysfágie
  • poruchy tvorby hlasu, výšky, síly a kvality hlasu
  • poruchy rezonance / zvýšená x snížená nosovost – hyper x hyponazalita
  • změny napětí artikulačního svalstva / zvýšené x snížené napětí – hyper x hypotonus

U vývojových poruch se v nejtěžších případech v důsledku závažného poškození orální motoriky artikulovaná řeč vůbec nevyvíjí. V tomto případě hovoříme o vývojové anartrii / Love, Webb 2001/. U získaných dysartrií příznaky závisí od lokalizace, charakteru a rozsahu organického poškození.

 

Diagnostika
Diagnostika má několik složek. Vždy je nutno vycházet z neurologického vyšetření a závěru. U dospělých je v některých případech nutné vyšetření ORL, nebo foniatrické. Logopedická diagnostika hodnotí cíleným vyšetřením „dysartrický profil“ pacienta. U vývojových dysartrií je nutná současná spolupráce speciálního pedagoga a psychologa, který stanoví úroveň intelektových schopností dítěte. Dále se u dětí mimo jiné hodnotí primární pohyblivost řečových orgánů, základní pohybové schopnosti a základní motorické předpoklady k psaní /Kábele 1988.
Terapie
U získaných dysartrií se terapie odvíjí od typu dysartrie a nálezu v jednotlivých sledovaných oblastech. Terapeutické možnosti logopeda a efektivita terapie jsou však omezené a limitované organickým poškozením. Některé změny mohou být ireverzibilní – nevratné. Stejně tak, jako v případě afázií /viz. Afázie – terapie / je nutno brát v ohled celkové duševní rozpoložení pacienta a to, jak se ztráta, nebo narušení komunikační schopnosti promítá do jeho psychiky. Toto je nutné zohledňovat individuálním terapeutickým přístupem.
U vývojových dysartrií je terapeutický plán závislý na typu dysartrie, na stupni poškození, na intelektových schopnostech dítěte a na jeho pohybových možnostech. Vždy je současně nutná speciálně pedagogická péče a spolupráce Speciálně pedagogického centra, které pomáhá s integrací dítěte do předškolního zařízení a následně s volbou školního zařazení. Důležitou složkou terapie je věnovat pozornost rodičům dítěte s vývojovou dysartrií. Sledovat to, jak se s postižením dítěte vyrovnávají, jak zvládají nesmírně náročnou péči o takto postižené dítě a poskytovat jim maximální možnou odbornou i lidskou pomoc.

Další informace pro pacienty  viz  www.cerebrum2007.cz

© Copyright 2013, Klinická logopedie – Mgr. Kateřina Fritzlová | webdesign da.nick | dStudio