Koktavost


Koktavost

Dnů padesát tři deset jar,
Claudius dostane dar,
touhu všech lidí, jeho zmar.
Bez přátel, které by měl rád,
koktavě bude klopýtat…

Robert Graves, Já Claudius

 

Nejen římský císař Claudius Tiberius, ale řada dalších osobností v průběhu staletí trpěla koktavostí. Koktavost neboli balbuties je jedna z nejtěžších druhů narušené komunikační schopnosti. V konečném důsledku zasahuje a prostupuje celou osobnost jedince. Protože nejde jen o to, jak případná mluvní neplynulost objektivně ruší komunikaci a jaké jsou vnější příznaky na řeči, ale zejména o to, jak jedinec s koktavostí svoji poruchu subjektivně prožívá. Porucha se dotýká duše v různé míře, v závislosti na typu a stupni mluvní neplynulosti a také na dispozicích jedince a jeho schopnosti vyrovnávat se s problémy v komunikaci, jeho odolnosti vůči neurotizujícím vlivům a vůči zátěži obecně.

Příčiny vzniku
Doposud nebyla zjištěna příčina koktavosti. Za možné příčiny se uvádí dědičnost, negativní vliv sociálního prostředí u jedince disponovaného k řečové slabosti, organické změny v korových, nebo podkorových oblastech mozku, narušená dechová koordinace, případně kombinace těchto faktorů.

Příznaky
Koktavost primárně zasahuje artikulační orgány, dýchání i fonaci – tvorbu hlasu. Sekundárně má ale negativní vliv na všechny jazykové roviny (viz kapitola Jazyk a řeč). Jedinci s koktavostí můžou volit kratší věty, můžou se vyhýbat některým slovům. To vše ovlivňuje konečný obsah sdělení. K nejčastějším vnějším příznakům patří:

  • tony – zvýšený fonační tlak a zvýšené napětí artikulačních svalů a svalů krku
  • klony – nepotlačitelné opakování nejčastěji iniciálních – prvních slabik
  • narušené koverbální chování, mimovolné pohyby, souhyby artikulačních svalů, nebo souhyby končetin
  • nepřirozené dýchání při mluvení a častějí nádechy mezi slovy i uprostřed slov

Je však nutné sledovat a vnímat nejen vnější příznaky v řeči, ale i případnou tenzi – psychické napětí, které jedinec s koktavostí při komunikaci prožívá.

Někdy se může u malých dětí (nejčastěji kolem 3 roku) objevit mluvní neplynulost. Nemusí se vždy jednat o počínající „pravou“ koktavost. Dítě mezi 3 – 4 rokem může mít období fyziologických těžkostí v osvojování řeči. Může se jednat o neplynulost z lexikálně sémantických deficitů – z menší slovní zásoby, nebo potíží s „poskládáním“ věty, spojenou s pozdějším dozráváním centrální nervové soustavy. V některých případech však může jít o počáteční koktavost - incipientní balbuties.

Diagnostika
Diagnostiku provádí klinický logoped. Včasné podchycení mluvní neplynulosti je důležité. U některých dětí s počínající koktavostí lze včasnou diagnostikou a následnou vhodnou intervencí zabránit fixaci koktavosti. Rozlišení, zda se jedná o vývojovou mluvní neplynulost, nebo počínající koktavost je však náročné, někdy nemožné. Dítě by v každém případě mělo být sledováno logopedem. V některých případech doporučuji i doplňující vyšetření dětským neurologem. Velmi důležité je observací při vlastní práci a rozhovory s jedincem s koktavostí, případně s rodinnými příslušníky, vnímat duševní rozpoložení tohoto člověka a podchytit případnou rozvíjející se psychickou tenzi z komunikačního procesu.
Terapie
Terapeutický plán vystavuji vždy individuálně. U malých dětí s vývojovými neplynulostmi při správně zvolené podpůrné terapii a při úpravě denního režimu, nebo sociálního zázemí, společně s celkovým dozráváním CNS tyto problémy většinou odezní. Nepravidelnost denního režimu, nebo výpadek z pravidelnosti typu „návštěva, nebo prázdninový pobyt“ můžou také působit jako faktory zhoršující mluvní plynulost. U incipientní koktavosti se obecně nedoporučuje dítě na mluvní neplynulost upozorňovat. Nedoporučuje se říkat: „Zpomal, nadechni se“ apod. Neplynulosti se mají zcela přejít a soustředit se pouze na obsah sdělení. U fixované koktavosti u starších dětí a dospívajících, nebo u chronické koktavosti u dospělých dle typu a stupně poruchy do terapie individuálně zařazuji fonační a zejména dechová cvičení. Současně sleduji úroveň slovní zásoby a schopnosti vyjadřování. Velmi často je v různé míře oslabena lexikálně – sémantická a morfologicko syntaktická jazyková rovina. Obecně je nutné informovat rodinu dítěte o problematice poruchy, poskytnout rady, jak komunikovat s jedincem s koktavostí:

  • naučit se poslouchat a respektovat delší dobu, kterou se jedinec s koktavostí vyjadřuje. Člověk, který koktá nesmí být při komunikaci vystaven časovému stresu 
  • naučit se poslouchat co člověk s koktavostí říká, ne jak mluví 
  • snažit se udržovat oční kontakt a poslouchat bez netrpělivých projevů 
  • nedokončovat slova, nebo věty za člověka s koktavostí 
  • při komunikaci se i my snažíme zvolnit své mluvní tempo, vyjadřovat se klidně a tím dát najevo, že nemáme vlastně žádný časový tlak a na komunikaci máme dost času. Čas je velmi výrazný stresor. 
  • v komunikaci při telefonování počkat až člověk na druhém konci domluví, neskákat mu do řeči 
  • společně navazujeme kontakt s MŠ, nebo pedagogem v ZŠ. V některých případech je nutný individuální vzdělávací plán, nebo úprava klasifikace žáka s koktavostí, např. zohlednění při zkoušení a vyloučení ústního zkoušení. 

Je však nutné zdůraznit, že do současnosti se nepodařilo najít fungující terapeutickou strategii, metodu, ani lék, kterým by se mluvní neplynulost odstranila. Klinický logoped se pouze snaží minimalizovat potíže jedince s koktavostí a pomáhá odstranit faktory, které koktavost zhoršují, nebo fixují. U jedinců s chronickou koktavostí je nutný komplexní psychoterapeutický přístup s cílem naučit se přijmout řečovou vadu. Klinický logoped se jako komunikační terapeut i jako člověk snaží přes všechna úskalí této poruchy maximálně podporovat harmonický rozvoj jedince s koktavostí a jeho komunikační schopnost.


© Copyright 2013, Klinická logopedie – Mgr. Kateřina Fritzlová | webdesign da.nick | dStudio