Kognitivně komunikační poruchy


Vždyť jsem člověk křehký a krátkého věku,
který jen málo chápe právo a zákony.
I kdyby byl někdo dokonalý mezi lidskými syny,
bez moudrosti od tebe nebude znamenat nic…

9: Mdr 5,6

 

Kognitivně komunikační poruchy se vyskytují při dominantním postižení kognitivních a intelektových schopností, provázejících syndrom demence (Neubauer 2001). Nejčastěji se rozvíjí kognitivní deficity při Alzheimerově chorobě, Parkinsonově a Huntingtonově nemoci, u roztroušené sklerozy mozkomíšní a vaskulární demence. Jedná se o závažná, progredující – postupně se zhoršujicí onemocnění, která  vážně zasahují celou osobnost nemocného a život jeho blízkých.

Příčiny vzniku
Možné multifaktoriální vlivy (genetické predispozice, proces stárnutní, vliv životního prostředí). Další příčinou jsou poruchy cévního zásobení mozku u ischemicko – vaskulární demence a dědičnost v případě Huntingtonovy a Alzheimerovy choroby.

Příznaky
Mezi obecné příznaky patří snížení intelektu a paměťových funkcí, poruchy řečové komunikace a dalších psychických funkcí. Současně se může vyskytnout dysartrie a dysfágie /viz. kapitola Dysartrie, Dysfágie/ a specifické narušení hrubé motoriky např.  záškuby svalů a křečovité pohyby trupu a horních končetin u Huntingtonovy chorei, nebo typický klidový třes při Parkinsonově nemoci. Příznaky jsou závislé na druhu nemoci, typu demence a zejména na stádiu onemocnění.

Některé příznaky z počátečních stádií jsou:

  • deficit krátkodobé paměti
  • potíže s pojmenováním a hledáním slov
  • změny nálad
  • zhoršení orientace

Některé příznaky z pokročilých stádií jsou:

  • neschopnost pojmenování, obsahově prázdná mluva, žargon, echolálie – opakování slyšeného
  • závažné poruchy porozumění řeči
  • nepřiměřené sociální chování

 

Diagnostika
Diagnostiku většinou provádí neurolog, nebo neuropsycholog, psychiatr, klinický psycholog, nebo geriatr. Z logopedického hlediska je nutné rozlišení mezi fatickou poruchou – afázií /viz. kapitola Afázie/, nebo poruchy komunikace při psychickém onemocnění. Velmi důležité je včasným screeningovým vyšetření odhalit počínající kognitivní deficity a ranná stádia onemocnění.
Terapie
Pacienti většinou současně prodělávají medikamentozní léčbu, která nemoc sice nevyléčí, ale částečně průběh modifikuje a zmírňuje progresi – zhoršování nemoci. Důležitým úkolem logopeda je vhodnou stimulací a kognitivním tréningem zpomalit proces onemocnění a maximálně možně přispívat k oddálení těžkých stádií nemoci. Od určitých stádií je však velmi obtížné pacienty přinutit ke spolupráci. Mohou být apatičtí, nebo naopak zlostní. Efektivita logopedické péče tím klesá. Stejnou péči jakou věnujeme pacientům, je nutno věnovat i jejich patrnerům a rodinám, které trpí současně s pacienty. Logoped musí poskytovat rady, jak pečovat o pacienta. Informuje o specializovaných zařízeních, sociálních službách a možnostech, jak ulehčit osobám pečujícím o nemocné jejich úděl a jak maximálně možně zlepšit kvalitu jejich společného života.

Další informace pro pacienty a jejich rodiny viz.

© Copyright 2013, Klinická logopedie – Mgr. Kateřina Fritzlová | webdesign da.nick | dStudio